Jdi na obsah Jdi na menu
 


20.10.2016 - plavání s delfíny a opičí les!!

21. 10. 2016

Tak tenhle den byl vazne ADRENALINOVY! Ano,tusite spravne,hlavni roli v nem hrali delfini! Nevedeli jsme,kam az saha vyraz "vylet za delfiny", ale vycetli jsme z netu,ze v miste,kam vylet smeroval,je 80% sance,ze delfiny potkame. No sance velka,nicmene jistota to nebyla. Takze jsme rano museli vstavat v pul 6, vyzvedl nas uz znamy ridic "medvidek" a jelo se 2h skrz ostrov na jih,kde u more v male vesnicce kotvilo asi 30 lodek. Vyfasovali jsme kazdy ploutve,bryle a snorchl....bylo mi jasne,ze ten snorchl po asi deseti predeslych uzivatelich do pusy opravdu nevezmu. Hruuuza. Pak jsme nasedli do takove dlouhe drevene lodky a cerny mladik nastartoval a vyrazil na more. Ritili jsme se skrz vlny tyrkysovym oceanem a byla to fakt nadhera!! Jen jsem si rikala,ze v takove vzdalenosti od brehu,ktery uz nebyl videt,me do te temne hlubiny nikdo nedostane,i kdyby tam plavali delfini ze zlata!!!! Na tom jsme se shodli vsichni!! Presny opak s nami ale evidentne zamyslel nas kapitan,protoze jsme se priblizili k houfu stejnych lodicek jako  bylanase a kapitan zavelel: nasadte si bryle a ploutve. Nechapala jsem,jak mame jako v sirem oceanu hledat v 50-ti metrove hloubce delfiny. Zacinala jsem se domnivat,ze ty procenta si tvůrci prospektů popletli. I tech 20 procent by bylo ale pro tuhle sutuaci hodne!! Vtom Amalka vytrestila oci a zarvala: PLOUTVICKY!! No pohled to byl zprvu desivy,protoze se mi vybavily vsechny sceny z hororu o zralocich.... Ale pak se objevily i hlavy a ladnym skokem mezi lodkama proskocila asi 4 tela delfinu. Tak to me konecne zaplavil pocit uzasu. Zkusenejsi kolegove z vedlejsich lodek,kteri uz tam byli asi dyl, nasadili snorchly a na povel JUMP naskakali do vody. Delfini byli samozrejme uz pryc,takze se vsichni zaborili oblicejem pod hladinu a asi je sledovali tam. Nas kapitan rekl,at jeste pockame. Pak se tahle situace opakovala vickrat s tim,ze kde se objevili delfini,okamzite prejely vsechny lode. Jednou se nam podarilo prijet k nim mezi prvnimi a nas kapitan zarval: "JUMP and watch down". A JE TO TADY!! Nez jsem si stihla cokoli uvedomit nebo poslechnout pud sebezachovy, uz jsem letela naprosto dobrovolne pres palubu a stejne tak i moje milovane deticky i Peta!! Musim priznat,ze jsem nevidela vubec nic! Vsude kolem se placali dalsi nadsenci,mrskali ploutvema,hrabali rukama a rvali na sebe v ruznych jazycich! No v tomhle kdyby se ta morska zviratka mela zdrzovat dobrovolne,tak by musela byt padla na hlavu nebo silene hladova,coz jsem s modlitbami v hlave hned vyloucila. Zoufale jsem hledala svou rodinu, snazila jsem se dychat trochu klidneji nez po vybehnuti schodu do 6.patra panelaku a delfini byli to posledni,co me zajimalo :) Kazda treti vlna mi vlitla do pusy,takze jsem v totalni panice slupla snorchl. Vzpominky na to,kdo ho ocumlaval byly nekde v hlubinach... Delfini se prohnali nekde kousek od nas,takze cela vlna nadsencu se premistila tim smerem a ja se zacala vzpamatovavat. Moje dcerusky uz porvavaly neco o tom,at se podivam pod sebe. Zaborila jsem tedy oblicej pod vodu a zrovna ve chvili,kdy se muj dech zacal pomalicku uklidnovat,se mi asi 3m pod nami zjevily siluety tech obrovskych ryb, teda pardon,savcu...jak me Amalka neustale opravuje! No sileny pocit a opet jsem zacala dychat o 100% rychleji a lapat po dechu. Takhle to trvalo asi dalsich 5min. Pak jsem si zacala sama sobe nadavat. Podarilo se mi polozit na hladinu a divat se pod sebe. Siluety pode mnou se zacaly priblizovat. Sice mi busilo srdce o zavod,ale uz jsem se aspon neustale netopila. Tela se asi 3m pod nami pretocila a my jsme viděli bila bricha tech nadhernych zvirat...tesne pod nami,kdyz uz jsem myslela,ze to do nas napali, se otocili zpatky a zapluli pod nasi lodku...po asi minute jsem se odvazila zacit dychat :) Bylo to uzasne a strasne moc vzrusujici.Takhle jsme to zopakovali asi 4x s nalezenim a vylezenim do lodi a skocenim do vody mezi ty kouzelne savce (jak me neustale opravuje Amalka - at jim nerikam RYBY). Pak jsme se domluvili,ze to staci. Po ceste zpatky jsme se shodli na tom,ze je urcite mozne se v nejakych rezervacich s delfinama koupat,mozna si je i hladit,ale chybi tam to pro ne nejdulezitejsi,nejkrasnejsi:SVOBODA!!! Vypadalo to,jakoby je tam vzdycky lodky obklicily,ale kdyz se nad tim clovek zamysli, ONI ti delfini tam plavali mezi nami dobrovolne!! Kdyby je to uz stvalo,stacilo by jim popojet o par set metru dal a nikdo by je nemel sanci spatrit...ONI SI S NAMI PROSTE HRALI,protoze chteli :) Krásný pocit!!

Potom jsme jeli s nasim řidičem dal - dle plánu výletu do opičí ho lesa!  Přijeli jsme do hustého pralesa a zaparkovali u brány. Vyfasovali jsme hezky upravenou černošku a s dvěma páry turistů (jedni mladí Cesi) jsme se procházeli lesem a 3x jsme zastavili u opicek. U první maličké jsme se zdrzelu, protože Amalka ji podala kus rostlinky a ona si ho vzala z ruky do ruky :) Žije tam asi 5 druhů opic a jsou všude po stromech par metru od přicházejících. Tam bychom vydrželi chodit celý den:) Ale poslouchali jsme poslušně výklad o tamních stromech, jejichž zpracování poskytuje práci a obzivu spoustě lidi - z toho důvodu kolem pralesa a rezervace je plno vesniček (jestli se těm skupinkam chýší dá tak rikat). Prales byl nádherný pro nás do té doby,než jsmě uviděli na zemi díru o pruměru asi 20cm. Zvesela jsem se zeptala, jakému zvířátku patří a už jsem se těšila, že uvidíme surikaty nebo nejake zajíce apod /jen blondýnu prý mohlo naivně napadnout, že by tihle roztomilouši žili v lese.../. "It's a house of the snake" zazubila se průvodkyně.  Mrkla jsem na její sukni dlouhou až uplne na zem a pak na svoje hole nohy v kratasech a žabkach a jedním hmatem jsem přitáhla Amalku, která už do nory se zájmem neco pokrikovala!!! Od té chvíle mi výklad o stromech byl tak trochu ukradeny a věnovala jsem se důkladnému zkoumání terénu pod nohama a v okolí! Součástí prohlídky byl i přejezd dvěma auty do blízkého pralesa,kde bylo slíbeno dalších asi 5 stromů a především  mangrovniky. Šli jsme zase cestičkami, ale mnohem hezčími. Vedly totiž dřevěnými mosty skrz močály a řeku s černým bahnem,kde jsme k Anetčině velké "radosti" objevili docela velkého kraba-asi 15cm měl, chlapák. Mosty vedly ruznými propletenci větví a kořenů,krizily se navzájem a v jednu chvíli nás potkal zájezd nějakých studentů ve školních uniformách. Byly jich desítky.Kluci se s úžasem ohlizeli po našich blondýnkách.  Dokonce ti nejodvaznejsi poprosili  Amalku i Anetku o fotku s nimi a pak s telefony a vítězným pokřikem odběhli se pochlubit ostatním! ! My jsme se pak /dnes už potřetí/ vrátili k nasemu cernemu medvedovi do auta a jelo se zpátky do našeho hotelu. Po ceste nam zastavil u silnice na malém ovocném trhu a nechal nám od prodavace na porcovaný přímo do ruky mango, papaya a banánky!  Luxusní zalezitost.  To,co se prodává v Čechách,se s tím nedá srovnat!!!! A zítra nás čeká pěší výlet do nedalekého Baraka-akvária! Měly by tam být obří želvy. ...tak uvidíme.  Tolik zviratek za dva dny a zítra další!  Štěstí, štěstí,  štěstí. :)

20161020_110755.jpg

 

 

Náhledy fotografií ze složky 5.den - Koupani mezi delfiny a opičí les

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář