19.10.2016 - vylet do farmy s kořením
Vlastne jsem jeste zapomnela vylicit vecer 18.10., kdy jsme se vydali na vecerni prochazku po plazi s tim,ze omrkneme, jestli nenajdeme nejakou hezci restauraci,nez mame. Protoze zrovna probihal priliv,museli jsme jeden utes obchazet uz vodou, jelikoz plaz pred nim uz byla zaplavena. Za chvili se setmělo uplne,takze jsme si pod nohy svitili do pisku vymozenosti zvanou mobil,aby bylo videt,kam slapeme... To se moc nevyplatilo,protoze jsme zjistili,ze pri kazdem kroku plasime kraby pred nami :) Diky tomu jsme ale meli moznost videt Anetky tanecni schopnosti,protoze hbitymi skoky dokonce s hlasovym doprovodem se snazila slalomem vyhybat vsem krabum. Musim rict,ze jeji tanecni mistr pan Zita z tanecnich by mel z ni jiste radost!!!! To ale jeste nebylo nic proti tomu,kdyz Amalku nenapadlo nic lepsiho,nez zajet svetlem pod utes!!! Neco velikosti stredniho talire se pohnulo smerem k nam a Anet se v tom momente rozhodla vytvorit rekord ve skoku do vysky i dalky najednou! Bohuzel me pri tom drzela za rameno,takze jsme zarvaly obe najednou a pak se uz sama skotacivym pohybem dala na utek se slovy,ze tak blby napady,jako je vecerni prochazka mezi krabama,muzeme mit jen my! :)
Rano po krasnych snech o pulmetrovem krabovi jsme se vydali na vylet:
Predem objednany ridic (jak jinak - cerny jak bota, ale velmi sympaticky, s výškou asi naseho Peti a sirkou dvojnasobnou) nas nabral u brany hotelu v 9h. Cesta mela trvat a opravdu trvala asi hodinku. Ridic sice rekl sve jmeno,ale behem par sekund mi zas vypadlo z hlavy - neco jako Ouman. Behem projizdeni zanzibarskymi vesnicemi jsem se ujala komunikce,protoze vsichni ostatni se nejak zdrahali a ja se chtela neco dozvedet. Dodnes jsem zila v domneni,ze anglictinou se nedohovorim...to ovsem neplati pro Afriku. Ten cerny "medved" za volantem mluvil o neco lip nez ja (sebevedomi neztracim,on zas neumi urcite německy). Takze jsem vzdy polozila otazku - občas heslovite - a on rozvinul debatu. Díky tomu jsme se dozvěděli, jak žijí místní lidé, že jeden muž může mít až dvě ženy v jednom domě, dohromady ale až 4 ženy, pokud na to má dva domy :) Deti chodi do školy, pokud to jsou schopni rodiče zaplatit, nosi stejné uniformy a do školy chodí až několik kilometrů pesky. Ti bohatší mají kolo a nejbohatší mohou jezdit busem, kterých tu ale moc nejezdí. A když jo, jsou tak nacpané, že cestující visí napůl i z oken a dveří :-) Domy jsou spíš chýše postavene někdy z beton.panelu, někdy uplacane z hlíny a střechy jsou ze svázaných palmových listů. Všude kolem domu se hemží ženy s dětmi . Bud stoji před domem, který je většinou i obchodem s čímkoli nebo kolem domu postávají, polehavaji nebo uklízejí, což ale není nikde moc vidět. . Domy u silnice jsou vesměs všechny zároveň obchůdky, kde vedle sebe visí lopata, kyblík, boty do vody, barely na vodu, ovoce, smetáky, zahradní nářadí, talíře, kolo z bicyklu nebo dveře od auta. Nechápu, proc to prodávaji, když to vlastně každý má v obchodě,ale možná tem,kteří nebydlí u silnice a tim pádem nemají šanci byt vidět a prodávat projíždějícím... Skoro všichni mají vedle domu ohynek a tam cosi vaří... občas přijde deštik, tak se schovají a po něm zas hned vyběhnou. V jednom obchůdku vždycky sedí nebo leží minimálne 4 muži, žena s miminkem nebo kolem domu obíhá 4 až 10 deti. Holcicky vzdy v satickach!! Ruzne barevne a krasne nařasené. Obecně je všude strasně moc lidi. Jejich skromne příbytky obyvaji vlastně jen asi v noci. Jinak jsou pořád venku. Deti sedí nebo lezou v prachu, hraji si u stromu ruznym hopsaním, prolézáním nebo házenim.
Takže pozorováním života nám utekla hodina a zatočili jsme za jednou vesničkou mezi palmy až k male vrátnici, kde nás nás řidič předal malému a usměvavemu černouškovi,ktery se představil jako James. Vypadal na -16,ale říkal, že má 1 ženu a 2 deti. A protoze prý je James Bond a vsechno vi,řekne nám všechno o kořeni. Začali jsme procházet farmou a asi u 10 keřů jsme se zastavili a vyslechli si výklad o daném koření. Bylo to užasný zajímavý, nejdřív vždycky promnuli listy mezi prsty a dali nám cuchnout, jestli ho po čuchu poznáme. Poznali jsme skořicí, hřebíček a vanilku. Nikdy jsem nevidela,jsk roste skorice,to me prekvapilo!! Nenapadny kerik s z nej uloupavaji kuru,ktera se pak pri suseni krouti do rulicek. Voni nadherne i listy skorice, ktere se ale nepouzivaji.
Potom nam prinesli krasne darecky : rucne upletene kloboucky,celenky a kabelky z palmovych listu! To je neuveritelny,co dokazou jejich ruce!!! Pak nam uculujici se mlady "prodavac" nabidl koupi malickych lahvicek s parfemy,ale JAKYMI!! Tak uzasne vube jsko napr.jasmin nebo vanilka...ale BEZ ALKOHOLU. Protoze zde zijici muslimove by to nemohli vubec pouzivat diky sve vire,ktera alkohol odmita. Je to tak cista vune,ktera se nedá podle mě ničím napodobit...
