16.-18.10.2016-seznameni se Zanzibarem
Dne 15.10. jsme v Praze nasedli do letadla a až podivuhodně (netypicky pro naši rodinu) jsme doletěli do Istanbulu. Tam nás Péťa nějak zázračně propašoval do salónku, takže jsme se během 4h čekání na letadlo do Tanzanie řádně občerstvili. Vynikající saláty a karbanátky-mňam.
Pak jsme se "nalodili" do letadla a během 7h jsme se přemístili do Dar es Salaam. Tam jsme měli dle mailové komunikace mít na 5h ráno objednaného řidiče. Bylo ale teprve 02:40, letiště bylo maličké a nebylo takřka kde hlavu složit....vyšli jsme ven s tím, že třeba řidiče pošlou dřív. Ocitli jsme se za dveřmi EXIT a zjistili jsme, že dovnitř už se nelze vrátit....Takže jsme pozorovali asi 20 turistů, kteří se v minutových intervalech vrhali do náručí různých černých občanů,kteří si je přijeli vzvednout na letiště. Taky jsme si chtěli řidiče objednat hned po příetu letadla, ale agentura nám odepsala, že bychom pak museli ty 3h čekat v přístavu, kam by nás řidič odvezl....a kde prý není tak bezpečno jako na letišti. Noooo,bezpečně jsme si úplně nepřipadali, ale žádné nebezpečí se neobjevilo, tak jsme si sedli na obrubník u výlohy letištní haly zvenčí a před sebe jsme postavili barikádu z kufrů, takže na nás nikdo neviděl. Amálka hodila objímací polohu u kufru a během 3 minut se za kufrem ozývalo spokojené chrápáníčko.
Já s Anetkou jsme se v podobné poloze také snažily usnout, ale moc nám to tedy nešlo.... a Péťa se ujal úlohy bodyguarda a nervózne popocházel před naší barikádou.Takhle jsme přečkali dobu do 5h ráno a pak i další půlhodinu. Péťova nervozita se jaksi stupňovala a i já s Anetkou jsme už vyhlížely auto, které by vypadalo, že nás hodlá odvézt. NIC....jen Amálka se nenechala rušit ze svého spánku. Pak jsme se rozhodli zavolat na tel.číslo v e-mailu a z chrochtavé angličtiny pána na recepci půjčovny jsme pochopili, že je jejich řidič někde poblíž nás.... Pak asi za dalších 20 min volal nějaký mladík, že stojí u nějakého jiného východu a že jde pro nás. Pak přišel opravdu pro nás a vedl nás k autu. Hurááá, jedeme do přístavu, kde se nalodíme na trajekt a pojedeme asi 2h na Zanzibar - město Stone Town bylo náš cíl. Tam měl čekat další řidič a odvézt nás asi hodinovou cestou do hotelu v severní části ostrova, která se jmenuje Nungwi.
Ale nepředbíhat, teprve jsme u letiště :-). Cesta byla krásná, rychlá asi 20 min. Amálka sice trochu klesala do stran, jak se snažila dospat svůj deficit, ale statečně jsme ji udrželi bdící a ukazovali si navzájem okolí a město, kterým jsme projížděli. Chudoba. Všude kolem. Ale také palmy, kravičky, kozy.....a jízda autem po LEVÉ straně. Takže zážitek, člověk měl pocit, že jedeme pořád v protisměru a že jsme těsně před bouračkou. Všechno dobře dopadlo a my jsme odbočili najednou úzkou a svažující se uličkou k přístavu. Míjeli jsme různě posedávající a polehávající černochy - ženy v hábitech až po oči, někdy jim bylo vidět i do tváře. Ženy k sobě tiskly malé černé dětičky nebo miminka zabalená do barvných šátků. Zrovna jsme si říkali, jak je to dobře, že jedeme civilizovaným trajektem a ne mezi takovými.....když vtom taxík zastavil. Náš řidič nám vytáhl kufry, všechna pozornost černochů se otočila na nás a pak se objevili naštěstí dva madíci s vestami a nápisem PORTER, kteří nám vzali kufry a anglicky nás nabádali, ať se držíme pohromadě a jdeme za nimi.... kufry nám opřeli u oprýskané zdi, kde hned vedle seděla na kyblíku černoška a v ruce měla maličké miminko - můj odhad je max.týden staré. Vedle ní zřejmě její matka a hned vede nich praštili velkou bednou složenou z prkýnek a z ní čouhaly listy kukuřice nebo nějakého ovoce....netuším. Ale asi 5x se k té bedně přihrnuli dva černoši a skrz prkýnka se snažili rozhrnovat obsah, aby viděli, co je pod ním....to se jim nepodařilo a já se celou dobu potom modlila, aby tu pitomou bednu odnesli hodně daleko od nás .... bůhví, co v ní bylo....
Pak najednou řidič chytil Péťu a táhl ho, aby šel s ním do pokladny pro palubní lístky....takže Péťa zmizel v davu lidí, kterých se tam míhalo opravdu hodně, nosili různé bedny nebo přebíhali od auta k přístavu sem a tam...a my jsme tam zůstaly 3 blondýny mezi stovkou černochů....nespustila jsem oči z té bedny a taky z mladíků ve vestách, kteří se od nás nehnuli...Po půl hodině se mi začaly honit myšlenky v hlavě, co budu dělat, když Péťa zpátky nepřije. Odešel s peněženkou, telefonama, pasama...vším ... a stále se nevracel. Někteří černí "zjevové" vypadali fakt příšerně - s loupající se kůží v obličeji, s fleky na rukách....no hrůza. Statečně jsme se k sobě tiskly a čekaly dál...
Pak přišel spásný okamžik a Péťa se objevil s lístkama na loď v ruce. Dva cernoši,kteří nás po celou dobu chránili,nas vyzvali,ať je nasledujeme skrz bránu ze mříží,kde se valily stovky ošuntělých černochů a snažily se dostat co nejdřív skrz kontrolu,aby mohly být už na palubě....ani nám o nic jiného nešlo!!! Mačkali jsme se na sebe a táhli zbylé 2kufry za sebou. Jenže za bránou nastal problém!! Dva černoši s našimi kufry vítězoslavně zastoupili cestu Péťovi se slovy,že to byla dobrá služba a že chtějí peníze... Tak trochu jsme naivně celou dobu mysleli,že to byla služba od agentury, přes kterou jsme objednali taxi nebo že to prostě patří ke službám přístaviště - že je jejich povinnost zajistit bezpečnost cestujících, ale tímhle gestem nám došlo, že agentuře patřila zásluha POUZE za taxi a ostatní už byla aktivita soukromníků v přístavu.....asi věděli,jak moc to tam běloši potřebují a je fakt, že bez nich nevím, co by se stalo.. Začal trochu boj s časem...a to jsem jěstě nenapsala,že nás, "holky", donutili vstoupit do jiné fronty s tím,že kufry jdou jinou frontou a Péťa je musí doprovazet..nedalo se ubránit...Takže jsme přes mříže sledovaly,jak se s bodyguardama náš jediný muž dohaduje. Chtěli mnohem víc než Péťa doufal,ale nakonec jim vrazil na naše asi 400 Kč a prostě bafnul kufry a svými rameny se prorval za námi. Úplně vynervovaní, ale nakonec spokojení jsme dosedli do lavic na trajektu,snad jediní běloši !!!! A hurá na Zanzibar!!!! :) Tam jsme se vylodili,vyplnili nejake formulare,kde jsme pochopili jen: jmeno,prijmeni,adresu hotelu... a vystáli jsme pulhodinovou frontu u okynka opet mezi stovkou cernochu. Vsichni meli v ruce po patnacti pasech,trochu vetsi rodiny nez my :) Pak jsme vysli ven na ulici a tam postavalo asi 10 cernochu se jmenama ba cedulich,ale nic podobneho jako Cihlar tam nebylo. Porad nam chodili nejaci cernosi nabizetsve taxi sluzby,takze uz jsme dost nevrle vsechny posilali slusne nekam: "No,thank you..sakra vypadni ty cernochu, zadnym autem s tebou nepojedem,chapes to??!!!" Takze kdyz k nam prisel v nejakem munduru dalsi,mavanim rukama pred oblicejem jsme ho vubec nepustili ke slovu. Az kdyz porad neco mlel a ukazoval nekam vedle brany,ktera vedla ven z pristaviste, zaposlouchala jsem se do chrochtave anglictiny a zjistila jsem,ze nam sdeluje,ze dalsi ridici s cedulema stoji jeste u druhe brany,ktera je za rohem!!! No kdo to ma sakra vedet??? Tak jsme se predrncali s kuframa k druhe brane a tam opravdu stal uz zoufaly ridic s cedulkou Petr Cihlar! Narval nas s kuframa do auta a za hodinu jsme projizdeli siiiilene deravou cestou skrz chudou vesnicku, ktera ale ma skolu i lekare....a najednou jsme uvideli branu do krasne zahrady s skrz recepci bylo videt tyrkysove more s bilou plazi!!!! Pohadka!!! Uvedli nas skrz zahradu k malickym bungalovum a posledni dva patrily nam!! Nadhera! Pred verandou se nam prochazely pod palmama a kvetoucima kerema male antilopky a prohaneji se navolno kralici a slepicky! Proste dzungle a svoboda,vsude zeleno. Uprostred toho bazen pod palmami.:) Raj. Dalsi dva dny jsme stravili procházkami po plazi,poznavanim restauraci a vseho,co tu kolem je a jak to zije. Nezda se to,ale napr. PRILIV A ODLIV je docela zahada. Prvni den jsme se rano zaradovali,ze je priliv a voda az k hotelum u brehu a tak jsme cele dopoledne stravili koupanim. Pak odpol.nastal pomalu odliv. Druhe rano jsme se tedy zase hrnuli na plaz po snidani....a misto vody jsme spatrili po odlivu odkryte kamenne dno se zbytky řas a po techto ostruvcich se prochazely zeny v habitech a nekolik hodin v predklonu prohledavaly prstama ostruvky z ras a koralu. Neco hazely do kyblicku,ale mockrat se nestalo,ze by neco ze zeme vylovily...jen obcas. Jak jsme obhlidli,byly to skeble a musle...takhle jsme pak zeny videli pokazde,kdyz byl rano priliv...jako chodime my na houby,oni chodi pro skeble :) Je to zdarma surovina pro vyborne jidlo,maso tady asi denne opravdu nemaji... Obcas jsme spatrili i nejake odrostlejsi ditko, jak zajede klackem pod kamen,vytahne chobotnici a nekolikrat s ni flakne o utes...to jsme videli i v Chorvatsku,tak nas to nijak neprekvapilo...ale s jakym klidem tohle provadi asi 10 leta holcicka v satickach,to bylo zvlastni. Uz vidim nasi Amalku,jak podrezava u nas napr.slepici nebo zabiji kapra :)!
Dalsi den 17.10. jsme se dopoledne uz rovnou sli podivat,co se objevi po nocnim odlivu na plazi a stalo to za to!!!! Par belochu uz behalo mezi odplavenym koralovym dnem a neco velkeho a nadherne zbarveneho do cervena a oranzova a nosili to kus dal do hloubky. Sli jsme se bliz podivat a BYLY TO HVEZDICE!!! Hned jsme pochopili,ze je zachranuji,ptotoze uvizly na suchu. SAMOZREJME JSME SE PRIDALY. Chvili mi trvalo,nez jsem se odhodlala TU vec vzit do ruky,ale kdyz je nosili ostatni.... Byl to zvlastni pocit, takova jakoby tvrda guma. Pak uz je nosily i Amalka s Anet,nektere byly i velikosti talire!!! Nadherna stvoreni!!! Kupodivu je tu takhle zachranuji i mistni,protoze tam nezbyla za chvili ani jedna :) k obzvlast Amalcine velke radosti!!! Ten den jsme si na to dali koktejl a spokojene se nam usinalo!! A taky proto,ze rano nas cekal prvni vylet : na farmu s KOŘENÍM !